Závěrečný podnik sezony na Hockenheimringu nebyl pro Makse Palmowského jednoduchý, i tak si z něj ale odváží další zkušenosti do budoucna. V rozhovoru po posledním závodním víkendu mluví o tom, jak se během roku sžil s Aprilií, kde získal největší sebevědomí a co ho letošní sezona naučila po jezdecké i mentální stránce.
Maksi, poslední závodní víkend sezony je za námi. Když na chvíli zapomeneš na výsledky, jaký první pocit si z Hockenheimu odvážíš?
Závodní víkend nebyl jednoduchý. Odvážím si z něj ponaučení, které jsem tento víkend získal, a už se soustředím na přípravu na příští sezonu.
Na začátku sezony bylo téměř všechno nové – motorka, kategorie i konkurence. Přijel jsi na Hockenheim s pocitem, že Aprilia už je úplně „tvoje“ motorka?
Ano, myslím, že už dávno jsem se všemu přizpůsobil a cítím se jako doma.
V různých momentech sezony jsi ukázal rychlost. Čemu dnes rozumíš při přenášení téhle rychlosti do celého závodu, čemu jsi na začátku roku ještě nerozuměl?
Letos byly momenty, kdy jsme věděli, že máme velký potenciál, ale začátek víkendu nebyl perfektní, například v Mostě nebo Assenu. Teď chápu, že někdy to tak prostě je. Víkend tím ale nekončí a pořád máme šanci zazářit v závodě.
A když se to nepodaří – když víš, že rychlost tam je, ale výsledek nepřijde – co obvykle chybí?
Někdy závodění není jednoduché a přijdou i špatné dny. Snažím se jen zůstat soustředěný, protože vím, že se všechno může změnit klidně během jediné session.
Nakolik je to podle tebe o motorce a nakolik o Maksovi?
Myslím, že jsme ukázali, že na některých tratích dokážeme být velmi rychlí. A i v závodech, kde výsledky nebyly tak dobré, jsme ukázali rychlost v určitých částech tratě. Já jen musím zlepšit několik věcí ve svém jezdeckém stylu.
Když se ohlédneš za celým víkendem, který moment sis na Hockenheimu užil nejvíc?
Sobotní závod. Před nehodou to byl docela zábavný závod.
Když vezmeme celou sezonu, ne jen tento víkend: kdy jsi cítil, že jsi jako jezdec udělal největší krok dopředu?
Myslím, že od Brna se všechno změnilo. Po dobrém víkendu tam jsem získal velkou dávku sebevědomí.
A co byl nejtěžší moment sezony – ne fyzicky, ale v hlavě? Co ses z něj naučil?
Dvě věci. Zaprvé teď vím, že v těžkých chvílích musím zůstat klidný, protože tahle sezona byla v tomto směru jako horská dráha a naučila mě právě tohle. A také zůstat pokorný a po dobrém výsledku na sebe neklást příliš velká očekávání, protože každý závodní víkend je jiný.
Kdybychom vedle sebe postavili Makse z prvního závodu sezony a Makse, který tu sedí dnes, jaký by mezi těmito dvěma jezdci byl největší rozdíl?
Vědomí toho, co dokážu.
Po všem, co ses letos naučil, jakou jednu věc na sobě jako jezdci chceš změnit, než se postavíš na start prvního závodu příští sezony?
Budu pracovat na brzdění, protože na některých tratích mi šlo opravdu dobře, ale na techničtějších tratích jsem s touto částí hodně bojoval.
